Tento článek byl převzat se serveru Nutricoach.cz.
Naučte tělo spalovat tuky
Lidský organismus je důmyslné zařízení, který umí efektivně hospodařit s energií. V rámci aktuálních podmínek volí ten nejvýhodnější zdroj energie pro svůj provoz. Cítí-li, že se nedostává dostatečný příjem kalorií, tlumí svou spotřebu. Takto má lepší vyhlídky, že nebude nucen výrazněji odčerpávat uloženou energii ve svých tukových zásobách. Zde leží zásadní problém všech redukčních postupů, které jsou založeny čistě jen na snížení energetické příjmu.
Držet dietu je slepá ulice, která nikam nevede. Cestou snížení příjmu a nenavýšení výdeje se postupně dopracujeme k poklesu rychlosti klidové spotřeby – pak jsme nuceni i pro udržování hmotnosti méně jíst než tomu bylo před redukční dietou a navíc, při absenci intenzivnější fyzické aktivity, hrozí ztráty aktivní tělesné hmoty, resp. svalů. Svaly jsou významnými konzumenty energie a to dokonce i když jsou v klidu. Jaká však nastává situace, jsou-li svalové buňky přinuceny k práci?
Obecně platí, že nezatížený sval využívá jako hlavní zdroj energie mastné kyseliny z tuků. Pokud však začneme cvičit, plavat, bruslit… potřebují svaly mnohem rychlejší dodávku energie než tomu bylo v období klidu. Tuky však tento požadavek nedokáží splnit. Uvolňování energie z tuků je pomalé. V tomto okamžiku se zatížené svaly orientují na mnohem rychlejší cukry-sacharidy. Energetická rychlost sacharidů a tuků se přirovnává k benzínu a naftě. Sacharidy (glukóza), podobně jako benzín, jsou mnohem rychlejším a dynamičtějším zdrojem energie než klidné a pomalu se oxidující tuky resp. nafta. Dieselový motor se vyplatí na delší, klidnější přepravu, zato benzíňák je lépe využitelný pro krátkodobější, „agresivnější“ jízdu.
Sportovec, či člověk navyklý na pravidelnou usilovnější fyzickou aktivitu, klade daleko větší požadavky na sacharidy jako zásadního energetického zdroje. Při cvičení, nebo jakékoliv jiné intenzivní činnosti, tělo přednostně využívá „rychlé“ kalorie ze sacharidů. V klidových podmínkách nebo při nízké aktivitě, při které se až tolik nezadýcháme a nezvedne se výrazněji tepová frekvence, „jedeme na tuky“. Zásoby sacharidů jsou velmi malé, ty nám vydrží jen na krátký čas. Zato v tucích mají i štíhlí jedinci energie vždycky dostatek. Tělo zatěžované náročnou, dlouhodobější a často se opakující tělesnou činností odebírá velké množství zásobních forem sacharidů uložených v podobě glykogenu ve svalech a játrech. Protože ví, že tento omezený zdroj energie bude znovu potřebovat pro příští náročnou fyzickou práci, naučí se v klidových podmínkách, a i při pohybu s nižší intenzitou, více využívat tuky. (viz příklad v článku Spalování tuku na kole). Přesně tohle je naším cílem při redukci nadváhy – spalovat ve zvýšené míře tukové zásoby. Trénovaní lidé mají daleko lepší podmínky pro oxidaci tuků a mnohem menší riziko, že budou tloustnout.
Každý člověk má šanci vhodně volenou, pravidelnou fyzickou aktivitou postupně naučit (přinutit) tělo spalovat zásobní tuky. Bohužel tuto schopnost nezískáme během 1-2 týdnů. Způsob získávání energie, charakter látkové výměny se mění postupně a po delší dobu (vždy je však silně ovlivňován geneticky). Během půl roku až roku pravidelné fyzické aktivity můžete na sobě pocítit jasné změny. Ovšem jakmile s intenzivnější zátěží přestanete, postupně se vše navrací zpět. Udává se, že co za jeden měsíc natrénujeme, to za jeden týden ztratíme… Naučit tělo spalovat tuky trvá 4x déle, než tuto schopnost ztratit. Názorné příklady najdete níže v oddílech „Spalování tuku na kole“ a „Co se děje v těle po fyzické aktivitě“.
Cvičte, sportujte – zrychlíte si metabolismu a posunete energetické preference těla na stranu tuků. Pomůže vám to kvalitně zhubnout a snížené tukové zásoby si také dlouhodobě udržet. Přestanete-li však s pravidelnou fyzickou zátěží, počítejte, že se zřejmě opět vrátíte k původnímu nevýhodnému stavu.
Spalování tuku na kole
Dva pánové ve věku kolem 45 let se domluví na společném výletě na kole. Naplánují si trasu o délce 35 km. Muž A, zaměstnán jako bankovní úředník, chodí 3x týdně cvičit do fitness centra, k tomu si 2-3x týdně přidává aerobní aktivity (plavání, jogging, kolo, v zimě běžky). Muž B, jeho kolega, nevykonává žádnou pravidelnou fyzickou aktivitu.
Je krásné sobotní odpoledne a naši účastníci cyklistického výletu vyráží na trať. Oba jsou 2 a půl hodiny od oběda, mají ideální podmínky pro zahájení aktivity. Trasa probíhá v mírně zvlněné krajině, nečekají je žádná nepříjemná stoupání. První minuty jízdy při průměrné rychlostí 20 km za hodinu jim nečiní žádné problémy. Během této části cesty využívají jejich pracující svaly jako zdroj energie glukózu uloženou ve svalových buňkách v podobě glykogenu a glukózu, která volně koluje v krvi.
Asi po 20-30 minutách souvislé jízdy však dochází u trénovaného pána A k jisté změně. Jeho organismus rychle pochopil, že se jedná o další tréninkovou zátěž. Z dlouhodobých zkušeností očekává, že tato jízda nebude pouhou projížďkou na kole, že zvýšené nároky na dodávku energie potrvají delší čas. Jelikož zásoby cukrů – „benzínu“ (glykogen v játrech a svalech) jsou omezené, přechází již nyní na daleko výhodnější „naftový“ – tukový pohon, který mu šetří potřebné sacharidové rezervy. O tuky se bát nemusí. Těch má v těle dobrých 12 kg (15% celkové hmotnosti), s těmi by teoreticky mohl ujet minimálně 1500 km. V tucích problém není. Zato cukry, pokud by s nimi nešetřil, by mohly jistě brzy dojít a to by znamenalo konec příjemné vyjížďky. Je tomu tak proto, že k dokonalému zužitkování tuků, vždy potřebujeme jisté množství sacharidů (glukózy) v těle. Glukóza představuje jakousi zápalnou jiskru pro dokonalou oxidaci mastných kyselin. To trénovaný organismus dobře ví a podvědomě si s cukry šetří. Mnohem dříve a ve větší míře začne při fyzické aktivitě využívat jako zdroj energie lipidy (tuky = glycerol+mastné kyseliny) uložené v tukových buňkách.
Tohle však tělo netrénovaného kolegy B neví a vesele si i po 10. kilometru spotřebovává značné množství sacharidů. Naši výletníci míjí metu 20. kilometru a organismus muže B zjišťuje, že zásoby cukrů jsou značně vyčerpané. Jelikož na glukóze jsou některé buňky v těle životně závislé, nesmí tělo dopustit, aby její množství nekleslo příliš nízko. Proto i on, po zhruba 60 minutách jízdy, „najíždí“ daleko více na tuky (jisté množství sacharidů je však pro svalovou činnost, pro podporu hoření tuků stále potřeba). Pán B však se sacharidy neumí správně šetřit, a proto se mu zásoby glukózy rychle tenčí. Stále však k dispozici jsou a dostatečně to, i na 25. km, stačí pro výživu mozku, oční sítnice, červených krvinek… a spalování tuků. Přece jenom však čidla kontrolující množství glukózy v krvi signalizují znatelný pokles glykémie a to přinutí muže B „ubrat na plynu“. Čím pomaleji pojede, tím menší nároky na cukry bude klást a má větší šanci, že do cíle zvládne dojet. Každé další, třebaže nenáročné stoupání mu činí větší a větší obtíže. Průměrná rychlost jízdy klesá na 18-17-15 km/hod. Muž A se začíná pomalou jízdou nudit, ale je to kamarád a kolegovi přece neujede. Netrénovaný pan B má za hodinu a půl, po nějakých 27 km již značné problémy. Ačkoli má v těle 30 kg energeticky nadupaných tuků, které tvoří 35% celkové tělesné hmotnosti, dochází mu „šťáva“. Drahocenné, naprosto nezbytné cukry si jeho organismus „netakticky“ předčasně vyplácal a je zle. Má zpomalené reakce, rozmazané vidění, slabé nohy i ruce, prožívá typickou hypoglykemickou krizi. Kolegovi však chce dokázat, že není bábovka a zbývajících „pouhých“ 8 km již dojede. Jenže těchto posledních osm kilometrů jsou pro něj utrpením. S vypětím všech sil zvládne dojet k nejbližší „občerstvovací stanici“ – a v podobě sladké limonády doplní vyprázdněné cukerné zásoby. Nakonec vše dobře dopadne a oba dojedou ke svým domovům.
Jak na tom byl v průběhu trasy muž A? Pro trénovaného kolegu patřil tento výlet do kategorie lehkých aktivit. Jeho trénované tělo zvyklé na pravidelnou zátěž zavčas přepnulo na tukový pohon. Sacharidové zásoby vydržely bez problému až do 35. kilometru. Kdyby chtěl, mohl si dát tento okruh klidně ještě jednou a to by ho zajel třeba i o půl hodiny rychleji. Ačkoli oba ujeli stejnou vzdálenost, muž A spálil větší množství tuků než muž B. On totiž jako hlavní energetický zdroj více používal tuky.
Co si redukující jedinec může odnést z tohoto příběhu? Trénujte, trénujte, trénujte. Postupně budete schopni více, dříve a dokonaleji při fyzické práci spalovat tuky. A to nejen při ní, ale dokonce i v klidu. Jak je to možné? Odpověď naleznete níže v dalším oddíle „Co se děje v těle po fyzické aktivitě“.
Co se děje v těle po fyzické aktivitě
V této části si popíšeme, co se s našimi výletníky dělo dále, po ukončení 35 km projížďky na kole. Viz článek Spalování tuku na kole. Muž A – trénovaný pětačtyřicátník po absolvování trasy se cítil docela svěže a bral tuto událost jako další běžný trénink svého srdečně cévního systému, při kterém si spálil dobrých 1500 kilokalorií pocházejících především z tuků. Stejně starý, netrénovaný muž B, vyčerpán padl do křesla a do konce dne byl k nepoužití. Co se však odehrávalo uvnitř jejich těl, na úrovni látkové výměny?
Po ukončení delší a intenzivnější pohybové aktivity dochází k postupnému návratu všech fyziologických funkcí ke klidovému stavu. Tento návrat však není okamžitý, ale trvá delší dobu. Ještě několik hodin po zátěži běží metabolismus ve vyšších otáčkách a i v klidových podmínkách spotřebováváme tělo více energie než je tomu v situaci, kdy žádný trénink není. Oba naši muži si cyklovýletem skvěle nastartovali metabolismus a po dobu několika následujících hodin spalují zvýšené množství kalorií. Jejich vyčerpané glykogenové zásoby vyžadují doplnění. K tomu jsou třeba sacharidy z potravin (pečivo, cereálie, rýže, těstoviny, brambory, ovoce, sladké pokrmy) a další energie nezbytné pro syntézu glykogenu. Čím déle a intenzivněji člověk cvičí, tím více a déle je třeba pro regeneraci dodávat kalorií. Ty se berou nejenom z jídla, ale také z vnitřních tukových rezerv. Odměnou za ušlapání 35 km nejsou jen spálené kilojouly přímo během jízdy, ale i kilojouly spálené zadarmo – po tréninku, v klidových podmínkách. Nespalujeme jenom když cvičíme, ale i po skončení zátěže. Ukázkou může být následující případ. V rámci experimentální studie byl u definované skupiny lidí změřen jejich klidový energetický výdej. Každý člověk má v klidu vzhledem ke genetickému nastavení, pohlaví, věku, stresu, činnosti žláz s vnitřní sekrecí, momentální stravě a množství pohybu jinou spotřebu kalorií. Po té účastníci studie vykonali 1 hodinu těžké fyzické práce v podobě intenzivního cvičení ve fitness centru. Po ukončení zátěže byl každému z nich v pravidelných intervalech měřen jeho klidový energetický výdej. V této studii bylo zjištěno, že ještě po 48 hodinách po absolvování intenzivní fyzické aktivity byl klidový výdej vyšší než tomu bylo před cvičením. Jedna hodina práce měla v podobě navýšení klidového metabolismu efekt ještě po 48 hodinách! To přece stojí za to.
Důvodem pro větší spotřebu kalorií po ukončení aktivity je přetrvávající zvýšená tělesná teplota, intenzivní činnosti kardiovaskulárního a respiračního systému a všech funkcí těla, které se spolupodílí na regeneračních procesech organismu. V krvi zůstávají zvýšené koncentrace „stresových“ hormonů – adrenalinu, noradrenalinu, tyroxinu, glukokortikoidů, které rovněž zrychlují chod látkové výměny. Resyntéza glykogenových zásob je též energeticky náročnou činností. Při intenzivním sportovním výkonu tedy dochází k vysoké spotřebě energie nejen při samotné aktivitě, ale také po jejím ukončení, v rámci zotavení a regenerace organismu. Tento „fenomén“ bývá označován zkratkou EPOC (excess postexercise oxygen consumption – zvýšená spotřeba kyslíku po cvičení).
„Nastartujte“ se tímto způsobem (jakoukoliv fyzickou činností) pravidelně každý den (stačí však i obden) a budete permanentně 24 hodin ve vyšších otáčkách. Dokonce se dá říct, že ještě významnější ztráty kalorií ze cvičení jsou ty, které jsou spáleny po cvičení! Ne ty, které jsme spálili při samotné aktivitě. Samozřejmě, že za hodinu intenzivního tréninku spálíme třeba 8x více energie, než proti klidovým podmínkám. Jenže to zvládneme jenom jednu hodinu. Díky urychlení látkové výměny cvičením, však po následujících několik hodin spalujeme v klidu více energie. Když se pak tyto kalorie sečtou, jejich suma dá vyšší hodnotu než jedna hodina cvičení. Pravidelně sportující lidé spalují více energie nejenom proto, že se více pohybují, ale také proto, že si stimulují chod svého metabolismu předešlým cvičením.
Zpět k našim cyklistům. Oba po skočení zátěže v následujících hodinách spotřebovávají více kalorií. Trénovaný muž A má při podobné celkové tělesné hmotnosti více svalové hmoty než muž B. Svalová tkáň spotřebovává energii dokonce i v klidových podmínkách, kdy není aktivně zatížená. Čím více vlastníme svalů, tím více spalujeme, i v klidu. Příkladem mohou být atleti-sprinteři. Jak vypadají jejich postavy? Jsou to sportovci s vyvinutou svalovinou s minimem podkožního tuku. Jejich trénink spočívá v krátkodobé, vysoce intenzivní, výbušné činnosti v podobě sprinterských rovinek a cvičení v posilovně. Naprosto minimálně se věnují aerobním aktivitám (běh na delší vzdálenost, cyklistika, plavání, běžky, bruslení, všechny déle trvající aktivity), které jsou přece optimální pro spalování tuků. Přestože jsou aerobní sporty pro ně tabu, udržují si nízké procento tělesného tuku. Svoji roli zde samozřejmě hraje také správný jídelníček, při kterém těžko tuky přiberou. Co je však před tloustnutím rovněž chrání, je jejich vyvinutá muskulatura, která i ve fázi odpočinku spotřebovává významný počet kalorií.
Systém je dokonalý. Cvičme, vybudujme si tím více svalové hmoty. Ta nám spálí více kalorií při cvičení (jak anaerobním-posilování, tak aerobním-kolo, rotoped, plavání…) a rovněž tak v klidových podmínkách. Cvičme intenzivně – výrazněji a na delší dobu nastartujeme metabolismus. Čím intenzivněji budeme cvičit (proti většímu odporu), tím větší svaly budeme mít… Velice příjemná zpráva je, že kosterní svalovina, která je v klidu, odebírá jako zdroj energie především tuky. Muž A má více svalové hmoty. Díky tomu během čtyřiceti kilometrů spálil více kalorií (díky své trénovanosti především tukových) a i po skončení výletu v klidových podmínkách spotřebovávají jeho svalové buňky více tuků než u muže B. Tipněte si který z nich mám kaloricky bohatší jídelníček? Ano, je to trénovaný muž A. Jeho tělo denně spálí více energie (nejen díky cvičení), může více jíst a přitom netloustne.
Sportující jedinec využívá své trénovanosti pro dokonalejší spalování tuků při aerobní zátěži a následně i v klidových podmínkách. Sportující jedinec má díky pravidelnému pohybu rychlejší metabolismus, může více jíst. Čím více jí, tím rychlejší má metabolismus. Čím více jí, tím déle a tvrději může trénovat… Nejlepší cesta ke kvalitnímu a trvalému zhubnutí vede přes kombinaci vhodné stravy (kaloricky slabší, objemově bohaté) s aerobními aktivitami a přiměřeným silovým tréninkem.
autor: Mgr. Vlastimil Chadim
